Společné jmění manželů: vnosy a investice (zápočty)

Tento článek se zabývá běžnými situacemi, kdy jsou ze společného jmění manželů vynaloženy prostředky na výlučný majetek jednoho z manželů, nebo naopak kdy jeden z manželů vynaloží své výlučné prostředky na věc, která je ve společném jmění. Tyto přesuny majetku se nazývají vnosy a investice (zápočty).

Kapitoly článku

• Vnos
• Investice (zápočet)
• Splátky hypotéky ze společného jmění manželů
• Potřebujete pomoc s vypořádáním SJM?

Vnos

Jako vnos do společného jmění manželů se označuje to, co bylo vynaloženo z výlučného vlastnictví jednoho z manželů na společný majetek. Pokud například jeden manžel obdrží darem od svých rodičů milion korun a tento následně použije na rekonstrukci domu, který je ve společném jmění, půjde o vnos.

Investice (zápočet)

Investice je naopak to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výlučné vlastnictví klienta. Představte si, že jeden z manželů pronajímá byt, který zrekonstruuje z peněz, které patří do společného jmění. Takový přesun majetku je označován jako investice, případně tzv. zápočet.

Splátky hypotéky ze společného jmění manželů

V praxi často nastává situace, že jeden z manželů má ve svém výlučném vlastnictví nemovitost, na kterou má hypoteční úvěr. Splátky hypotečního úvěru jsou hrazeny ze společného jmění manželů. Jedná se v takovém případě o investici, kterou může chtít druhý manžel při rozvodu vypořádat?

K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28.1.2021. sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, ze kterého vyplývá:

„Je-li v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost ve výlučném majetku, ve které bydlí manželé a jejich dítě, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je v řízení o vypořádání třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu)․ Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo.

K obdobnému závěru došel Nejvyšší soud i v rozsudku z 14.10.2024, sp. zn. 22 Cdo 615/2025, ve kterém uvádí:

„Je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru. V řízení o vypořádání společného jmění manželů, ovládaném zásadou dispoziční a projednací, je zcela v rukou účastníků, jaké vnosy či odpočty budou uplatňovat, a soud nemůže bez návrhu snižovat výši vnosu o částky, které rodina tzv. odbydlela.“

Shrnutí judikatury

Jestliže tedy byla ze společného jmění hrazena splátka hypotéky na dům, který je ve výlučném vlastnictví manžela, bude nutné zjistit, jakou částku by rodina musela vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení například pronájmem. Bylo-li by bylo na hypotéku hrazeno méně, než by činil nájem za obdobnou nemovitost, nemá manžel zásadně povinnost tuto investici nahrazovat. Pokud by byly splátky hypotéky vyšší, než by činilo nájemné za obdobné bydlení, měl by manžel povinnost investici vypořádat poměrně.